Účast v juniorském mistrovství Evropy

Rok 2014 jsme sice odstartovali s produkčním Subaru Vojty Štajfa na Jänneru, ale to už jsme věděli naše plány do budoucna. Jasnou prioritou pro nás před začátkem roku byl juniorský šampionát v rámci ERC, neboli mistrovství Evropy.

Velkým lákadlem a vlastně i důležitým argumentem našich startů bylo, že vítěz poháru získá podporu startů s vozidlem R5 v rámci ERC 2015. Určitou výhodou pro nás pak bylo, že jsme rok 2013 absolvovali s Peugeot 208 R2, se kterým jsme se chystali i do Evropy, a tak jsme měli s autem aspoň nějaké zkušenosti. Ale popořadě, níže najdete video z Jänneru, kde jsme jeli zase z důvodu výhodného pronájmu. Až do poruchy motoru šlo všechno docela dobře...

Když už jsem nakousl téma 208 R2, my tu naší po sezóně 2013 prodali a pro rok 2014 si nachystali novou. Karoserie dorazila z Francie někdy na začátku prosince, u nás ji čekalo nalakování a poté postupné nastrojování a skládání z dílů, které dorazili o něco později z Francie.

Celkově stavba trvala něco přes dva měsíce a jakkoliv se může zdát, že to je hračka, protože všechny díly jsou už předem připravené, opak byl pravdou a zas tak jednoduché to nebylo. Ne vše totiž pasovalo... :) Po nalakování jsme vůz po vzoru týmové DS3 a Fabie polepili do černé matné barvy. Níže přikládám video ze stavby vozu, včetně vánoční besídky :)

Po doskládání auta přišel na řadu funkční a nastavovací test poblíž Českého Krumlova a po něm, už konečně, náš první závod sezóny - zasněžená Rally Liepaja v Lotyšsku, závod, ve kterém se nám v roce 2013 s Fábií S2000 tak dařilo. Ještě před ním jsme absolvovali krátký test v místě a já musím říct, že byl opravdu klíčový. Když už se nám zdálo že je vše vyzkoušeno, zkusili jsme si trať projet ještě jednou, pocitově vlažně...

A najednou jsme zrychlili ještě o pár vteřin. S tímto poznatkem jsme nastoupili do závodu. Ze špičky juniorského mistrovství nechyběl nikdo a my si řekli, že do toho půjdem jako na testu. No nebudu Vás napínat, pocitově vlažná jízda se ukázala být efektivní a my nejen že jsme na prvních dvou RZ ujeli všem juniorům, ale dokonce jsme byli absolutně 6. v mistrovství Evropy. S R2...

Znělo to jako sen, bohužel, trošku nás to vyvedlo z míry. Najednou všude kamery, technici z Peugeotu chodili a nechápali... Výsledkem bylo, že jsme začali jet trošku křečovitě. Přesto, první místo v juniorech jsme udrželi až do konce, a po závodě v týmu panovala skvělá nálada!

Dalším závodem bylo Irsko, specifická uskákaná asfalová soutěž. Úplně nejlepší nebylo, že se jela týden po Portugalské rally, kde jsme závodili s Citroënem v rámci JWRC a výsledek nám na sebevědomí moc nepřidal... Ale co se dalo dělat. Před závodem jsme měli natestováno a zkoušeli poměrně nestandardní nastavení auta, které se nám v čechách zdálo jako super.

Dobré se nám zdálo i na shakedownu a my do závodu vstupovali v klidu. Bohužel, už první rychlostní zkouška ukázala, že super nastavení zas tak super není a my se hrozně těšili do servisu, až jej předěláme na nastavení, které jsme odzkoušeli na Barum Rally 2013.

Od té doby se nám dařilo zrychlovat, po odstoupení Crugnoly jsme se usadili na druhém místě za domácím Ingramem a začali jej vteřinu po vteřině stahovat. Když už jsme byli hodně blízko, Chris udělal chybu a svůj Renault dost zničil. To nám otevřelo cestu pro bezstarostnou jízdu pro další vítězství - již druhé v řadě. Náladu v týmu asi líčit nemusím, prostě super!

Po Irsku jsme docela přesvědčivě vědli šampionát juniorů a vše se vyvíjelo lépe, než jsme doufali. Třetím závodem v sezóně byly azorské ostrovy, rally, která se nám v předchozí sezoně vůbec nepovedla, ale že by nás to nějak trápilo, to asi říct nemůžu. Na ostrovy jsme letěli docela jistí. Závod jsme začali docela opatrně, tomu i napovídaly časy v porovnání se Stephánem Lefébvrem.

To, že bude rychlý jsme čekali, ale on ukázal, že do toho jde opravdu naplno! :) Po 7 rychlostních zkouškách jsme za ním byli už o více než půl minuty. Nijak mě to ale netrápilo, věděl jsem, že umím zrychlit a začal jsem to také něco dělat. Na další RZ jsme tak zajeli skoro identický čas se Stephánem, jen s minimálním odstupem.

Jenže pak přišla RZ9, já udělal drobnou chybku v úzké levé zatáčce. Kvůli výhýbaní se kamenu jsem byl trošku delší, auto se pravou stranou opřelo o svah, což nás katapultovalo na dvě kola. Bohužel, v momentě, kdy jsme jeli po levých kolech, nám prasknul přední levý disk. Neunesl váhu auta a my se poroučeli přes střechu. Byl to smolný okamžik, ale člověk nenadělá vůbec nic... :)

Níže připojuji video ze závodu v jehož závěru jsou právě záběry z crashe... Tato chybka nás stála hodně peněz a pokud jsme chtěli pokračovat, museli jsme sehnat nového partnera.

Azory znamenaly docela slušný problém pro náš rozpočet, auto nebylo sice zas tak rozbité, karoserie byla jen oválená, motor běžel, převodovka byla také v pořádku... Ale podvozek dostal slušně zabrat, auto se muselo znovu lakovat... Z karosářských dílů jsme neměnili jen zadní dveře, které to záhadně přežily:) V šampionátu jsme však stejně dále vedli a rozhodně se chtěli prát. V dalších bojích nám pomohl i Autoklub ČR a my tak mohli vyrazit do Belgie na slavnou Ypres rally.

Tento závod jsme absolvoval již v minulosti, věděl jsem tak, že nás nečeká lehký závod. Tratě Ypres jsou velmi rychlé, plné nepřehledných odboček. Silná auta na začátku startovního pole vytahávají hodně nečistot na trať a když zaprší, je trať hodně nečitelná.

Po havárii na Azorech jsem nebyl úplně v pohodě a nechtěl autu zase ublížit. V důsledku toho jsme do závodu vstoupili pěkně opatrně, možná spíš pomalu, než opatrně. Paradoxně jsem nejvíc ztrácel v rychlých místech, kde normálně naopak získávám. Bylo to ztracenou jistotou na Azorech a bylo hodně těžké s tím něco dělat. První den soutěže byl doslova průšvih, my byli sedmí mezi juniorama... To nás nikoho nenaplňovalo.

Druhý den již byl lepší, ne že bychom ostatní drtili, ale už 4. celkové místo před poslední RZ vypadalo podstatně lépe a to přesto, že jsme za cílovou fotobuňkou předposlední rychlostky ještě stihli jít ven:).

Na startu poslední zkoušky se žačly dít velké věci, napřed Lefébvrovi bouchla otevřená kapota do čelního okna, pak Grieblovi praskla poloosa a ihned skončil... V ten moment, kdyby vše dopalo nejlépe, teoreticky jsme mohli být druzí za Crugnolou. A to jsme chtěli zkusit.

Snažil jsem se do toho opravdu opírat, ale už v půlce zkoušky přislo první varování, když jsme přepálili odbočku. I přesto jsme byli o dost rychlejší než v prvním průjezdu, a tak jsme nepřestali tlačit. Bohužel, v jedné zatáčce se mi auto zpakovalo, my vlítli do příkopu a skončili druhý závod v řadě havárií. Nikomu a ničemu naše rána neprospěla, ale i tak mám radost, že jsme do toho šli. Od toho jezdíme závody, abychom se prali! Opatrně můžeme třeba jezdit pro rohlíky! :) Video z krize a havárie můžete vidět níže.

Posledním závodem v JERC 2014 pro nás byla domácí Barum Rally. Na Barum jsme chtěli být připraveni, abychom se mohli prát o nejvyšší příčky. Proto jsme odstartovali i na rallysprintu v Pačejově. Ten se nám výsledkově povedl tak napůl, účastníky, které v domácím šampionátu za normálních okolností poražíme rozdílem třídy, jsme tentokrát porazili jen sotva, ale byly to důležité kilometry pro obnovení důvěry.

Že bude Barum rally naším posledním závodem jsme věděli už od začátku a to asi byla chyba. Někde ve mně bylo uloženo, že už je vlastně dobojováno. A chtě nechtě, to se projevilo i v samotném závodu. První RZ, tradiční páteční městská speciálka, pro nás probíhala dobře, protože navzdory špatným tlakům v pneumatikách a zdržení při jízdě za Kristiancenem s Fábií, jsme moc nezaostali.

Sobotní dopoledne bylo také slušné, jakkoliv jsme na Lefébvra ztráceli, těšili jsme se na zrádný Troják, kde jsme chtěli všem odskočit. Osud byl ale proti a my prorazili pravou přední pneumatiku, měnili ji na RZ a ztratili 2 minuty. Osud a pneumatika proti nám byli i na následujícím Semetíně a my tak ztratili kvůli defektům skoro 2,5 minuty.

V ten moment pro nás závod skončil, přijeli jsme vyhrát a najednou byli kdesi vzadu bez šance na úspěch. V sobotu večer jsem to chtěl zabalit a jít radši na "pívo" a koleno s křenem, což samozřejmě nešlo, ale do posledního dne se mi dobře nenastupovalo. První nedělní sekce byla opět docela dobrá, ale pak jsem v jednom odbočení kvůli povolenému kotouči málem nezabrzdil a už to šlo z kopce. Neměl jsem motivaci a hlavně důvěru v auto.

Závod jsme tak jen dovrkali do cíle a sezóna pro nás skončila.

Když se nad tím zamyslím, sezóna 2014 byla pro nás velkou příležitostí. Začátek nám vyšel skvěle, ale pak nám začly docházet finance a s nima i jistota. To je velké poučení pro příště, nemá smysl se hrnout do nějakých "hurá" akcí, protože pokud se neseženou partneři a rozpočet před sezónou, v průběhu je to o to složitější.

Aby toho nebylo málo, po sezóně se Pavlík rozhodl, že opustí motorsport a vrhne se jiným směrem. O tom se více dočtete v samostatné odrážce na stránce moje cesta. Výzev do budoucna tak přibylo...