Účast ve WRC Academy

Tento rok považuju za hodně důležitý v mé kariéře a to hlavně právě díky naší účasti v projektu Rally Academy, do kterého jsme se kvalifikovali v roce 2010 na podzim. Rally Academy nám umožnila, na náklady společnosti Pirelli, absolvovat šest závodů v mistrovství světa s vozem Ford Fiesta R2.

Asi není ostuda říct, že do WRC Academy jsme se dostali až napodruhé. Náš první pokus proběhl v rámci Pirelli Star Driver shootoutu, který se konal ve Freistadtu v Rakousku. Rok před námi zde startoval a vyhrál náš kamarád z poháru mládeže – Martin Semerád. Věřili jsme tak, že to zvládneme také. Asfaltová část nám vyšla skvěle a přišel za mnou Petter Solberg i ředitel Pirelli motorsport. Byli z mého výkonu nadšení! :) Jenže pak následovala šotolina a s ní naše premiéra na tomto povrchu. A to už tak slavné nebylo. Na šotolině jsme si to prohráli. Na druhou stranu, oba za mnou pak znovu přišli a řekli mi, že když vylepším šotolinu, příští rok nás vítezství nemine. Mimochodem, tenkrát vyhrál Ott Tanäk…

Během roku 2010 jsme tedy byli, stejně jako předtím v 2009, vybráni na shootout v rámci projektu Pirelli Star Driver. Samotný shootout probíhal ve Španělsku, my byli nominováni českým autoklubem. Na shootoutu jsme už startovali s Fordy Fiesta, které na postoupivší čekaly příští rok. Z celkově 20 lidí bylo vybráno cca 6, včetně nás! :) Co se týče asfaltové části, tu se nám podařilo vyhrát, na druhou stranu na šotolině nám to zase moc nešlo, což bylo způsobeno hlavně stále ještě nedostatkem zkušeností s tímto povrchem.

Ještě před zahájením sezóny jsme se s Pavlem vydali do Anglie do sídla společnosti M-Sport, která se stará o starty továrních vozů Ford v mistrovství světa a jejíž polská pobočka měla připravovat naší Fiestu R2. Byl to neskutečný zážitek…

První závod v mistrovství světa jsme jeli v Portugalsku. To byla bomba, já si říkal „konečně už jsme tady“, teď uděláme díru do světa! No, bez zkušeností na šotolině se špatně dělá díra do světa, natož v Portugalsku:) Takže celý závod byl spíš o zklamání z časů než o užívání. Nakonec nám druhý den ráno ještě praskla poloosa, takže ani těch kilometrů jsme moc neujeli… A my opravdu smutní odjížděli domů. Na druhou stranu, myslím, že nás to i zdravě naštvalo! :)

Dalším závodem WRC Academy byla Sardínie, která naštěstí už probíhala o něco lépe. Dokonce jsme i chvilku vedli! Byl to opravdu těžký závod a prakticky nikdo se nevyvaroval technickým problémům nebo jezdeckým chybám. Bohužel ani my. Po přejetí výmolu nám prasklo spodní rameno levého zavěšení a to pro nás znamenalo konec. Auto se sice podařilo dát do kupy a my v rámci superrally pokračovali a nakonec dokončili čtvrtí, ale i tak je to škoda. Odjezd ze Sardínie byl však o mnoho radostnější. :)

Následovalo Finsko. To byl asi můj doposud největší zážitek v rally vůbec. První den jsme vůbec netušili, „která bije“. Problém byl v tom, že jsme si napsali rozpis a až poté měli společný test. A já po testu věděl, že ten rozpis mohu vzít a prostě zahodit :) Tak moc se Finsko lišilo od všeho, co jsem doposud absolvoval. Závod byl pak hodně o jízdě na oči, odhadu a vůbec neustálém přemýšlení „co s tím“ :). Když to shrnu, první den příšerný, druhý hrozný a třetí den už jsme uměli jezdit časy kolem třetího místa. Výsledkem bylo páté místo, což vlastně docela šlo. Pochopil jsem, jak rychle se dá v zatáčkách jet, jak skákat a že brždění ve zdejších podmínkách není kompatibilní s prvním místem. :)

Pak nás čekalo Německo a jeho českými fanoušky obletovaná Rallye Deutschland. To byl první asfalt na seznamu a my si opět velmi věřili. Původní plán byl vyhrát všechny rychlostní zkoušky a jet domů. Jako král! :). Bohužel, tím jsem na sebe asi vytvořil moc velký tlak a pak měl problém jej ustát. Výsledkem bylo, že jsme vyhráli jen jednu rychlostní zkoušku :) Na nejdelší trati Panzerplatte jsme se taky docela drželi, což bylo důležité, vzhledem k jejím 45km délky. Ale ostatní rychlostní zkoušky byly spíš horší než lepší anebo ještě líp, spíš hrozný než horší :) Časy kolem 7mého místa nás rmoutily… Nakonec nám ani technika nepomohla, protože se něco pochroumalo a my neměli takový výkon.

Po Něměcku jsme zamířili do Francie na další závod na asfaltu. Ve Francii jsme nepředvedli už vůbec nic :) A nakonec se nám fatálně porouchalo auto. Takže, opět, spíš hrozný než horší :) To už jsem si o přípravě techniky, kterou nám zajišťoval tým určený Pirelli, myslel své.

Posledním závodem byla Wales Rally ve Velké Británii. To pro mě a Pavla zase byla ohromná škola a velmi cenný závod pro naši další kariéru. Bláto, déšť, mlha, unikátní šotolina. I tréning naprosto odlišný… Co se nezmělnilo, byly naše nevýrazné výsledky. Hodně se projevilo, že jsme tu nikdy nebyli. Před startem totiž neproběhl žádný test, žádná konzultace, prostě nic, co by nás mohlo na závod připravit. A podle toho to vypadalo:) Takovou perličkou na celém závodě bylo, že jsme vzhledem k harmonogramu soutěže museli na přejezdech snad ještě víc letět, než na rychlostních zkouškách :) Pavel o tom doteď hodně mluví, asi se bál :)

Celkově tak pro nás WRC Academy nedopadla zrovna zázračně, ale hodně jsme se naučili a nebýt stávkující techniky, odjeli bychom opravdu pořádnou porci kilometrů! Konečné 7. Místo tak nějak mluví za vše. Dobré bylo také, že jsem poznal mnoho jezdců a třeba s Andreou Crugnolou a jeho spolujezdcem jsme velmi brzy našli společnou vlnu humoru! :)