Se čtyřkolkou v Evropě

Náš první závod proběhl v Rakousku na Jänner Rallye. Čím víc bylo na cestě sněhu, tím více nám to vyhovovalo a tím rychlejší jsme i byli. Pokaždé jsme sice něco vyvedli, takže výsledný čas nebyl vítězný, ale čistě teoreticky, bez těchto drobných chybiček jsme už tenkrát byli schopní vyhrávat RZ na sněhu v absolutním pořadí. Před poslední vložkou jsme byli celkově 4., na Bad Zellu nám ale zapršelo, byla mlha, zbytky sněhu… No nebylo to jednoduché a dostali se před nás dva mazáci – Manfred Stohl a Stig Blomqist. Což nebyla zas takové ostuda :). Takže šestí celkově při premiéře se čtyřkolkou na sněhu, hmmm, to jde. :)

Druhým závodem byla hned poměrně těžká rally Mille Miglia. Tento závod jsme vybrali také proto, že byla zařazena do projektu Pirelli Star Driver, kterého jsme se ten rok účastnili. Chtěli jsme získávat co nejvíce zkušeností, poznávat různé charaktery tratí a povrchů. Z tohoto důvodu bylo v plánu co nejvíce startů v zahraničí. Po absolvování seznamovacích jízd a pohledu do startovní listiny nám bylo jasné, že zde můžeme zapomenout na výstavní výsledek. Bylo nám jasné, že evropská a místní špička a zároveň střelci ve dvoukolkách tady doslova poletí. Rychlostní zkoušky byly neuvěřitelné, stovky zatáček, úzké cesty, střídání rytmů a to vše v překrásném prostředí hor poblíž jezera Lago di Garda. Docela jsme se i ve druhých průjezdech zrychlovali. Pro druhý den jsme provedli nějaké změny na geometrii, ale než jsme je pořádně otestovali, chroupla se nám poloosa, my tak tratě jen pozvolna projížděli. Celkový výsledek ani nestojí za řeč, důležité bylo, čemu jsme se přiučili. A že toho bylo hodně. :)

Zkušenosti z Itálie jsem chtěl využít hned na dalším startu v Evropě – na slovinské Rally Saturnus. Tamní tratě jsou opět velmi náročné, střídá se tempo i charakter. Kromě toho na trati bývá hodně nečistot, takže příležitostí k chybě nespočet. Nikam jsme se nehrnuli, a tak bylo páté místo v celkové klasifikaci opravdu dobrým výsledkem! Povzbuzeni ze Slovinska jsme se těšili na závod do Chorvatska. Tam nás bohužel přibrzdila pokažená převodovka a my se propadli do hloubi startovního pole. Ale to se zkrátka stává. :)

Velmi nepříjemný moment nás čekal hned na další soutěži v Bulharsku. Před námi startující Brian Lavio se svou 207 S2000 havaroval ve vysoké rychlosti a, bohužel, jeho spolujezdec tuto nehodu nepřežil. My byli na místě jako první a pomáhali tak při marných pokusech… To riziko tu vždy bylo, je a bude. To nezmění nikdo.

Vzhledem k počtu startů v tomto roce jsme se z nepříjemného zážitku z Bulharska oklepali vcelku rychle a v rámci Evropy zamířili do Francie na Rally Antibes. To je poměrně těžký asfaltový závod, z části vedoucí po tratích slavné Rallye Monte Carlo, takže se kdovíjaký výsledek nečekal. Proto nás překvapil výsledek ze super speciálky, když jsme zajeli devátý čas celkově. Celý závod nás však provázely problémy s brzdami, když fungovaly, uměli jsme časy v TOP10, problémem ale bylo, že spíš nefungovaly :). Výsledné 26. Místo a hlavně, ztráta 36 minut mluví za vše! :)

Posledním startem se Subaru za našimi hranicemi byl ten na Waldviertel rally, což byla premiéra na šotolině s čtyřkolkou. Závod jsme si užili, auto fungovalo perfektně a my se taky hodně drželi. Závod se konal po Pirelli Star driver shootoutu, kde jsme právě kvůli výsledkům na šotolině nebyli vybráni do projektu WRC Academy 2010. Celkové páté místo za třemi S2000 a Manfredem Stohlem tak bylo z říše snů, opravdu skvělé! :)

Naopak kuriozitkou byl náš start s vozem MG ZR 160 v Řecku. Auto jsme tenkrát měli půjčené od místního týmu, včetně tréninkového vozu. Dovolím si říct, že jsem v životě nezažil nic horšího. A také to tak dopadlo, na první vložce se nám rozletěla poloosa. Z tohoto startu máme doteď trauma my a nejspíš i tým, od kterého jsme auto měli půjčené :)

Celkově, sezóna v Evropě nedopadla nijak snově, na druhou stranu jsme se toho docela dost naučili a o to nám šlo především. Ale jasně, kdybychom měli více štěstí, byli bychom asi šťastnější :)