Spolujezdec

Většina z Vás to asi ví, od roku 2004 se kolem mě motal a později mi i dělal spolujezdce Pavel Kohout. Po Barum Rally 2014 však Pavlík pověsil závodní kombinézu na hřebík a já musel hledat nového parťáka do auta.

Co takový spolujezdec dělá? Teoreticky, jeho úkolem je navigovat mě na trati rychlostních zkoušek. Prakticky toho dělá podstatně více. Kromě navigování se stará o logistiku týmu, připravuje podklady a plány pro zbytek celého týmu. Nebýt něj, nevěděl bych kam jet a všichni ostatní v týmu by pořádně nevěděli, co mají dělat.

Spolujezdec to nemá vůbec jednoduché, když si představím v jaké rychlosti musí vše stíhat. Při najíždění trati a tvorbě rozpisu mi musí nejen říkat kudy trať povede, ale také si samozřejmě psát veškeré mé poznámky. To vše za jízdy, kdy to v autě drncá. Během samotného závodu mi pak vytvořený rozpis čte, ale vzhledem k opakovaným průjezdům danou zkouškou mu ještě doplňuji další poznámky, popřípadě zpřesňuji rozpis. Jeho práce vyžaduje ohromnou pečlivost, vnitřní jistotu, klid a hlavně vytrvalost.

Petr Černohorský

Petr Černohorský byl mým parťákem od roku 2015. Nebyl to rozhodně žádný nováček, naopak, "starý kořen" s jasnou vizí, a také ohromný srdcař. Známe se již od dob mých startů se Subaru Dana Běhálka a po rozhodnutí Pavla Kohouta o odchodu z rally se stal jedním z mých horkých adeptů a nakonec jsme se domluvili. Společně s ním jsem do auta přibral velkou osobnost a ze začátku nebylo vůbec jisté, jestli nám to bude klapat.

Náš společný první závod - Rallye Šumava 2015 - bych si asi úplně za rámeček nedal a myslím, že Petr to má stejně. Oproti Pavlovi bylo pro mě takových věcí jinak. Věci, které jsem si nepřipouštěl, že by se mnou hnuly, mě najednou vedly k šílenství! Samozřejmě s nadsázkou.

Došlo to tak daleko, že jsme si po závodě museli sednout a říct, jestli nám to za to stojí. Pochyboval jsem, jenže hned druhý závod ukázal, že jsem chybu neudělal. Rallye Český Krumlov byl jedním z nejtěžších závodů v mé kariéře vůbec. Ani ne tak co do trati či podmínek, ale hlavně psychicky. Nic se nedařilo a v ten moment se Petr ukázal jako správnej parťák, co jezdce podrží a udělá vše pro to, aby smůla byla ukončena.

V druhé polovině sezóny 2015 jsem Petrovi snad už jen dělal radost. Nakonec jsme to spolu táhli úžasných sedm let, a připsali jsme si fantastické úspěchy. Derniéra pro naší sestavu byla v Rally Monte Carlo 2022, kde jsme startovali s Fordem Fiestou Rally3 Jantar Teamu.

Pavel Kohout

Budu upřímný, bez Pavla bych sotva dokázal to, co jsem dokázal. Pavel byl mým spolujezdcem prakticky od samého začátku, motal se kolem mě už při mých startech v rallycrossu a už tenkrát jsme plánovali, že spolu budeme jezdit.

Ohledně skvělé životní epizody s Pavlem bude asi lepší, když se k ním vyjádří on. Jak to tedy všechno začalo? Jak ses dostal k rally a jak ses dostal ke mně?

„Rodiče mě vždy vedli ke sportu, v mládí jsem hrál fotbal, basket a dělal bojové sporty. Na druhou stranu, o samotném motorsportu jsem nikdy nic moc nevěděl. To se zlomilo kolem mého 18. roku jsem poznal kamaráda, který byl velký fanoušek rally a motorsportu vůbec. Od té doby jsem motorsport začal vcelku bedlivě sledovat a stal se ze mě poměrně bláznivý fanoušek. Asi nejdůležitějším bodem pro mě byl Pražský Rallysprint, kde jsem poprvé viděl vozy WRC a legendy typu Emila Trinera.

Shodou náhod tento kamarád pracoval ve společnosti Auto Černý, kterou vlastní Honzův táta. Se samotným Honzou jsme se poznali hlavně skrze Richard Burns Rally, protože on potřeboval s něčím poradit, za odměnu mě pozval na rallycross. Z jednoho závodu se stalo pravidlo a už prakticky na žádném závodě nechyběl. Honza vždycky bral rallycross jako přípravu na rally, takže jsme spolu jezdili psát rozpisy a tak podobně.

Oba nás to bavilo a Honza si usmyslel, že pojede se mnou. V tu dobu mu to všichni rozmlouvali, ale on si nic nenechal říct. První závody musel absolvovat se spolujezdcem, který měl mezinárodní licenci, což já ještě neměl, ale už jsem byl u všeho a sbíral zkušenosti. Velmi důležitou osobou mi byl Miroslav Fanta, což byl velezkušený spolujezdec. Bohužel byl, protože hned zkraje naší spolupráce zemřel. Přesto mohu říct, že to, co mi stihl předat, z toho jsem "žil" celou mou kariéru. Abych získal dřív mezinárodní licenci, jel jsem několik závodů s Janem Vaňáčem, ale od roku 2007 už výhradně s Honzou.

Ohledně mého rozhodnutí o konci kariéry: S Honzou jsem odjel 100 soutěží a tohle rozhodnutí pro mě bylo nejtěžší v životě. Rozhodl jsem se, že po Barum Rally 2014 ukončím kariéru spolujezdce v automobilových soutěžích. Vedle Honzy jsem zažil mnoho bezvadných zážitků a získali jsme spolu mnoho cenných úspěchů. Budu na tohle období vždy rád vzpomínat a myslím, že mi dali i hodně do života. Byl to můj sen něco v rally dokázat a společně jsme si za ním šli. V roce 2014 jsem ale už pociťoval, že to není úplně to pravé a po osmi letech kariéry polo profesionálního a následně i profesionálního spolujezdce jsem se rozhodl skončit. Těch osm let nebylo vůbec jednoduché období pro mé rodiče, kterým moc děkuji za to, že mě podporovali v mojí cestě.

Odcházím zcela mimo motoristický sport a chci začít v úplně jiném odvětví jako normální člověk. Děkuji Honzovi, že jsem tuhle šanci, o které se mnohým jen zdá, dostal."

Na závěr Vám doporučím poslechnout si záznam pořadu Koktejl Českého Rozhlasu Ostrava. V něm popisujem spoustu detailů o naší spolupráci.